Po stopách Tarotu - 1. část
Kolem původu tarotu kolují různé hypotézy, některé hodně divoké a opředené mystikou. Zapojíme-li však obyčejný selský rozum, všimneme si, že v Evropě se vůbec první karty objevují až v druhé polovině 14. století. Odněkud z Asie, pravděpodobně z Číny, si našly obchodními stezkami z Mamluckého sultanátu cestu až do jižní Itálie a Španělska. Mamlucké karty obsahovaly čtyři barvy – poháre, mince, meče a pólo hole, přičemž každá barva obsahovala 10 číselných karet a tři dvorní – poručíka / páže, místokrále / rytíře a krále. Muslimské náboženství zakazovalo vyobrazení živých postav na kartách, proto byly všechny obrázky abstraktní a bohatě zdobené. Evropští tvůrci karet si sadu různě přizpůsobovali, vytvářeli další barvy, případně přidávali karty s vyobrazenými postavami bohů a symbolů zvířat, ke dvorním kartám přidali i ženské postavy. Základem pro Tarot se stala sada, která obsahovala čtyři barvy, přičemž místo pólo holí, které nebyly v Evropě známé, použili hole / palice / obušky, a ke dvorním kartám přidali královnu. Boom knihtisku dopomohl rychlému šíření karetních her v Evropě. O pravidlech tehdejších her víme dnes málo, avšak některé karetní sady se zachovaly dodnes.
Dnešní Tarot sestává z 56 karet Malé arkány (čtyři barvy, každá s deseti číselnými kartami a čtyřmi dvorními) a 22 karet Velké arkány (trumfy). První zmínky o karetních hrách, které kromě standardní sady 56 karet používaly i karty s alegorickými vyobrazeními pochází z 20tych let 15. století. V Německu byla známa hra Karnöffel (viz obr. 2), přičemž název karetní hry pravděpodobně pochází z perského názvu Kanjifah a v německé verzi představoval nejvyšší hodnocenou kartu kardinála / žoldnéře.
Současně se v severní Itálii objevily tzv. imperátorské karty. Nejstarší tarotové karty, které dnes známe, si nechávaly vyrobit milánské vládnoucí rodiny. V roce 1428 objednal milánský vévoda Filipo Visconti pravděpodobně jako svatební dar pro svou ženu Marii Savojskou sadu velkých ručně malovaných a zlatem vykládaných hracích karet – Carry-Yale Visconti Tarocchi, které kromě standardních 56 karet obsahovaly i nový vynález – sadu 22 alegorických trumfových karet – I Trionfi. Na kartě Milenci (viz obr. 3) jsou zřejmě vyobrazeni Filipo a Marie pod stříškou s emblémy obou rodů. Další krásna sada tarotových karet rodiny Visconti pravděpodobně pochází z dílny italského autora Bonifacia Bembo – Visconti-Sforza Tarot. Mezi trumfovými kartami se nachází i nejstarší známé zobrazení Papežky (La Popessa / Velekněžka) – pravděpodobně představuje papežku Janu, jejíž legenda se v časech renesance stala velice populární.
Karty se staly velice oblíbené a rychle se šířily v metropolích severní Itálie. Existují dokonce záznamy, že například vládnoucí rod d´´ Esté z Ferrary měl svoji vlastní tiskárnu karet. Bohatá šlechta objednávala ručně malované karty vykládané zlatem a stříbrem, zatímco obyčejný lid hrál s jednoduššími tištěnými verzemi. Posloupnost i obsah trumfových karet se mírně lišily v jednotlivých zeměpisných regionech. Každá oblast si tak sady karet dotvarovala podle vlastních tradic a společenských hodnot.
Nové karty se nazývaly trionfi nebo carte da trionfi (trumfy). Teprve později, kolem roku 1516, byly přejmenovány na tarocchi. Název byl pravděpodobně odvozen od techniky taroccare, kterou zlatníci v té době používali k vykládání karet zlatem. Seznam hypotéz o původu názvu tarot je však dlouhý a sahá od egyptské "cesty králů" přes buddhistickou bohyni Taru až po italskou řeku Taro.
Po stopách Tarotu se vydáme i v další části.
Zdroje: Tarot for Your Self od Mary K. Greer; Tarot History; Hrací karty, historie a současná produkce, diplomová práce od Evy Kašákovej